Nitazeny
Nitazeny jsou méně rozsáhlou skupinou opioidů objevenou v padesátých letech minulého století. Podstatná část z nich disponuje vysokou množstevní potencí, kterou někdy zasahují až do teritoria superpotentních sloučenin. Nemají sice žádné medicinální využití, roku 2019 však začaly figurovat na trhu s research chemicals, což dalo vzniknout řadě tripreportů osvětlujících jejich doposud málo probádané farmakologické vlastnosti. Protože nebyly nikdy podrobeny klinickým testům, většina existujících dat o vlivu nitazenových opioidů na lidský organismus vychází výhradně z příspěvků samotných uživatelů. Pravděpodobně jediný opioidní nitazen s historií dřívějšího užívání lidmi představuje etonitazen, jež se v devadesátých letech přechodně objevil na ruské drogové scéně a následně vyvolal vlnu fatálních předávkování.
Co se týče molekulární stavby, strukturní páteř nitazenových opioidů sestává z benzimidazolového jádra s diethylaminoethylovou skupinou na první pozici a benzylovou skupinou na pozici druhé. Benzimidazol tvoří též jádro mnoha dalších farmakologicky aktivních látek, mimo jiné i některých typů syntetických kannabinoidů.
Pokud jde o rekreační hodnotu, opioidy nitazenové kategorie lze rozdělit do dvou skupin. Zatímco ta první, rekreačně hodnotnější skupina přitom vykazuje rush a obecné intoxikační kvality fentanylu nebo jeho euforičtějších analogů, ta druhá dosahuje pouze kvalit nízkých až středně vysokých dávek slabšího pethidinu, tramadolu, kodeinu nebo dextropropoxyfenu. K zástupcům první zmíněné skupiny patří hlavně isotonitazen, etonitazen, metonitazen, etodesnitazen a etonitazepyn, k zástupcům té druhé pak například metodesnitazen, klonitazen, butonitazen, flunitazen nebo protonitazen. Působení a biologický poločas nitazenů typicky činí jen několik hodin.
Na webových stránkách prodejců research chemicals nejsou všechny nitazeny identifikovány svými pravými názvy, což uživatele vede ke spekulacím o povaze kupovaného zboží. Předmětem nejasností se stává primárně složení produktů "Etazen" a "Etazene", jež v závislosti na prodejci vykazují různou míru efektivity. Dle několika tvrzení se jedná o etonitazen, mnohem pravděpodobnější je ovšem obsah etodesnitazenu, popřípadě pak směsi více různých opioidů. Složení produktu nejspíše rovněž podléhá průběžným změnám, takže tripreporty sepsané před několika měsíci již nemusí být relevantní pro současně nabízený výrobek.
Příspěvky popisující účinky nitazenů a nitazenových produktů hlásí citelné účinky při užití všemi běžnými administračními cestami, tedy orálně, intravenozně, rektálně, intranasálně jako roztok, intranasálně v pevném skupenství i inhalačně po vaporizaci. Efektivitu údajně nepostrádá ani vaporizace propylenglykolového nitazenového roztoku pomocí elektronické cigarety.
Jelikož typicky disponují aktivní dávkou v miligramových až submiligramových kvantitách, nitazeny se z pohledu harm-reduction řadí mezi méně bezpečné opioidy. Kromě dávkování navyšuje celkovou rizikovost též absence historie užívání lidmi a fakt, že chemická identita nitazenových produktů na trhu s research chemicals není vždy spolehlivě objasněna prodávajícím. V souvislosti s rizikovými vlastnostmi tohoto druhu látek musí být rovněž zmíněno několik příspěvků na internetových diskuzních fórech, podle nichž vedla nitrožilní aplikace nitazenu k náhlé a ničím nepředeslané ztrátě vědomí naznačující nefatální předávkování nebo doposud neobjasněné farmakologické aspekty produkované intoxikace. Jev ztráty vědomí může nějak souviset s poznatky v minulosti provedených vědeckých testů na zvířatech, kde nitazeny vykazovaly mnohonásobně silnější narkotické účinky při administraci způsoby obcházejícími hematoencefalickou bariéru (například intrathekálně nebo intracerebroventrikulárně). Pozorované navýšení potence bylo i více než stonásobné.
Popis nejvýznamnějších nitazenových opioidů figurujících na trhu s research chemicals následuje níže.
Nitazeny
Nitazeny jsou méně rozsáhlou skupinou opioidů objevenou v padesátých letech minulého století. Podstatná část z nich disponuje vysokou množstevní potencí, kterou někdy zasahují až do teritoria superpotentních sloučenin. Nemají sice žádné medicinální využití, roku 2019 však začaly figurovat na trhu s research chemicals, což dalo vzniknout řadě tripreportů osvětlujících jejich doposud málo probádané farmakologické vlastnosti. Protože nebyly nikdy podrobeny klinickým testům, většina existujících dat o vlivu nitazenových opioidů na lidský organismus vychází výhradně z příspěvků samotných uživatelů. Pravděpodobně jediný opioidní nitazen s historií dřívějšího užívání lidmi představuje etonitazen, jež se v devadesátých letech přechodně objevil na ruské drogové scéně a následně vyvolal vlnu fatálních předávkování.
Co se týče molekulární stavby, strukturní páteř nitazenových opioidů sestává z benzimidazolového jádra s diethylaminoethylovou skupinou na první pozici a benzylovou skupinou na pozici druhé. Benzimidazol tvoří též jádro mnoha dalších farmakologicky aktivních látek, mimo jiné i některých typů syntetických kannabinoidů.
Pokud jde o rekreační hodnotu, opioidy nitazenové kategorie lze rozdělit do dvou skupin. Zatímco ta první, rekreačně hodnotnější skupina přitom vykazuje rush a obecné intoxikační kvality fentanylu nebo jeho euforičtějších analogů, ta druhá dosahuje pouze kvalit nízkých až středně vysokých dávek slabšího pethidinu, tramadolu, kodeinu nebo dextropropoxyfenu. K zástupcům první zmíněné skupiny patří hlavně isotonitazen, etonitazen, metonitazen, etodesnitazen a etonitazepyn, k zástupcům té druhé pak například metodesnitazen, klonitazen, butonitazen, flunitazen nebo protonitazen. Působení a biologický poločas nitazenů typicky činí jen několik hodin.
Na webových stránkách prodejců research chemicals nejsou všechny nitazeny identifikovány svými pravými názvy, což uživatele vede ke spekulacím o povaze kupovaného zboží. Předmětem nejasností se stává primárně složení produktů "Etazen" a "Etazene", jež v závislosti na prodejci vykazují různou míru efektivity. Dle několika tvrzení se jedná o etonitazen, mnohem pravděpodobnější je ovšem obsah etodesnitazenu, popřípadě pak směsi více různých opioidů. Složení produktu nejspíše rovněž podléhá průběžným změnám, takže tripreporty sepsané před několika měsíci již nemusí být relevantní pro současně nabízený výrobek.
Příspěvky popisující účinky nitazenů a nitazenových produktů hlásí citelné účinky při užití všemi běžnými administračními cestami, tedy orálně, intravenozně, rektálně, intranasálně jako roztok, intranasálně v pevném skupenství i inhalačně po vaporizaci. Efektivitu údajně nepostrádá ani vaporizace propylenglykolového nitazenového roztoku pomocí elektronické cigarety.
Jelikož typicky disponují aktivní dávkou v miligramových až submiligramových kvantitách, nitazeny se z pohledu harm-reduction řadí mezi méně bezpečné opioidy. Kromě dávkování navyšuje celkovou rizikovost též absence historie užívání lidmi a fakt, že chemická identita nitazenových produktů na trhu s research chemicals není vždy spolehlivě objasněna prodávajícím. V souvislosti s rizikovými vlastnostmi tohoto druhu látek musí být rovněž zmíněno několik příspěvků na internetových diskuzních fórech, podle nichž vedla nitrožilní aplikace nitazenu k náhlé a ničím nepředeslané ztrátě vědomí naznačující nefatální předávkování nebo doposud neobjasněné farmakologické aspekty produkované intoxikace. Jev ztráty vědomí může nějak souviset s poznatky v minulosti provedených vědeckých testů na zvířatech, kde nitazeny vykazovaly mnohonásobně silnější narkotické účinky při administraci způsoby obcházejícími hematoencefalickou bariéru (například intrathekálně nebo intracerebroventrikulárně). Pozorované navýšení potence bylo i více než stonásobné.
Popis nejvýznamnějších nitazenových opioidů figurujících na trhu s research chemicals následuje níže.
Isotonitazen
Isotonitazen se stal prvním nitazenovým opioidem na novodobém trhu s research chemicals. Jeho vstup na drogovou scénu vyvolal značnou negativní odezvu, poněvadž vedl k řadě fatálních předávkování a vysloužil látce rychlé zařazení mezi kontrolované psychotropní substance kategorie Schedule I v USA. Ilegalizaci isotonitazenu již projednávaly také zákonodárné orgány EU, ve většině evropských zemí však zůstává v době psaní tohoto článku legální.
Ačkoli isotonitazen není globálně kontrolovanou sloučeninou, jeho přítomnost na celosvětovém trhu s designérskými drogami silně poklesla ve prospěch dalších opioidů nitazenové kategorie. Roku 2020 byl zároveň identifikován jako účinná složka padělaných osmimiligramových tablet léku Dilaudid na severoamerickém kontinentu, tedy pravděpodobně koluje americkými státy a Kanadou ve velkém množství.
Po farmakologické stránce bývá isotonitazen připodobňován hlavně k fentanylovým analogům, se kterými sdílí vysokou vaznost k opioidním receptorům mu a krátkou dobu působení okolo tří až šesti hodin. Silnou mu-agonistickou aktivitu dosvědčuje též řada tvrzení uživatelů, jež udávají citelný intoxikační účinek i navzdory předchozímu užití buprenorfinu nebo metadonu. Schopnost efektivně "prorazit" působností substitučních léčiv naznačuje, že léčba případných předávkování isotonitazenem by vyžadovala nadprůměrně velké množství opioidního antagonisty naloxonu.
Co se týče rekreační hodnoty, intravenozně administrovaný isotonitazen vyvolává velmi intenzivní rush přirovnávaný až k rushi intravenozního hydromorfonu. Euforičnost aplikace neinjekční cestou pak pravděpodobně odpovídá neinjekčnímu užití fentanylu, fentanylových analogů nebo heroinu. Někteří z uživatelů hlasí, že při nitrožilním podání isotonitazenu několikrát náhodně ztratili vědomí, což má pravděpodobně totožný farmakologický původ jako nárůst potence při podání centrálními cestami (=metodami obcházejícími hematoencefalickou bariéru).
Ačkoli isotonitazen vykazuje citelnou aktivitu již v submiligramových kvantitách, tripreporty udávají i nárazovou aplikaci dávek přes deset miligramů. Nepochybně to indikuje extrémně rozvinutou fyziologickou toleranci uživatele, jelikož introdukce pouhého zlomkového množství látky do organismu nenavyklé osoby by vedla k okamžité zástavě dechu.
Zaznamenaná doba působení sice činí jen několik hodin, přinejmenším jeden chronický uživatel ovšem zmiňuje negativní fyziologickou reakci na přípravek Suboxon ještě tři dny od poslední administrace isotonitazenu. Nabízí se proto otázka, zda isotonitazen nedisponuje podstatně delším biologickým poločasem, nepodléhá metabolické konverzi na slabší opioid s delší dobou účinku, nebo se z nějakého důvodu neakumuluje v lidském těle. Symptomatická závažnost abstinenčního syndromu z nárazového vysazení látky byla popsána jako velmi vysoká, nejspíše právě kvůli silné mu-agonistické vaznosti.
Metonitazen
Metonitazen představuje množstevně méně potentní analog isotonitazenu, v porovnání se kterým je též popisován jako ekvianalgeticky slabší sedativum. Dle několika tvrzení vykazuje s isotonitazenem srovnatelnou rekreační hodnotu, dle jiných však euforických kvalit isotonitazenu zcela nedosahuje.
Uživatelé typicky hlásí dávkování v řádech miligramů až desítek miligramů, čemuž odpovídá i oficiálními zdroji udávaná množstevní potence desetinásobku morfinu. Výjimečně se pak objevují tripreporty zmiňující jednorázovou aplikaci dávek nad sto miligramů, autoři těchto tripreportů ale nejspíše užili metonitazen smíšený s ředícími agenty. Musí být dodáno, že ředěný metonitazen není nutně předmětem podvodného obchodu, jelikož jej mnoho prodejců research chemicals nabízí otevřeně za poměrově odpovídající ceny.
Protože intravenozně podaný metonitazen vykazuje vyšší množstevní potenci, než jaké dosahuje při podání neinjekčně, dávkování ovlivňuje také volba administrační metody. Kromě metod dostupných běžnému rekreačnímu uživateli byly v minulosti provedeny rovněž studie testující efekt aplikace centrálními cestami (cestami obcházejícími hematoencefalickou bariéru; přímo do mozku nebo do páteřního kanálku), kdy došlo k nárůstu potence odpovídající až stonásobku potence morfinu.
Nadmiligramové dávkování metonitazenu sice naznačuje nižší afinitu vůči receptorovým sítím mu, než jakou má buprenorfin, řada uživatelů ovšem přesto zaznamenala citelné účinky za přítomnosti substitučních léčiv v organismu. Metonitazen tak nejspíše představuje superpotentní opioid s nízkou schopností průniku hematoencefalickou bariérou, což by vysvětovalo i nárůst potence centrálními administračními cestami. Zaznamenána byla též schopnost "prorazit" skrze působnost opioidního antagonisty naltrexonu ve formě přípravku Vivitrol. Nitrožilní uživatelé popisují palčivou bolest v místě vpichu, lze tedy předpokládat škodlivé iritační vlastnosti.
Pokud jde o legislativu, metonitazen patří mezi kontrolované omamné látky kategorie Schedule I v USA, jelikož zákon o isotonitazenu zahrnuje také nejbližší isotonitazenové analogy.
Etodesnitazen
Etodesnitazen, alternativním názvem desnitroetonitazen, je designérský opioid o kterém neexistují zcela jednoznačné informace na internetových diskuzních fórech. Obecný konsensus mezi uživateli udává, že jde o aktivní složku produktů "Etazen" a "Etazene", určitá část prodejců research chemicals však pod stejným názvem pravděpodobně nabízí jiné nitazenové sloučeniny nebo vícesložkové nitazenové směsi. Koncentrace etodesnitazenu či dalších nitazenových opioidů v nabízených produktech navíc není konzistentní, přičemž některé zdroje udávají přítomnost ředícího agentu, zatímco jiné již nikoliv. Vzhledem k nepříliš detailní povaze tripreportů zároveň nelze přesně určit ani aktivní dávku látky, jež se pohybuje v řádech jednotek až desítek miligramů. Oficiální článek na anglické Wikipedii stanoví množstevní potenci etodesnitazenu na sedmdesátinásobek množstevní potence morfinu, toto číslo se ovšem nepochybně dále liší s ohledem na administrační metodu.
Z dostupných dat je možné vyvodit vlastnost nižší množstevní potence, než jakou disponuje isotonitazen a možná i metonitazen. Látka také nejspíše nepostačuje k efektivnímu nahrazení buprenorfinu na opioidních receptorových sítích mu, tedy má slabší mu-agonistickou vaznost za lepší schopnosti průchodu hematoencefalickou bariérou. Předpoklad slabší receptorové vaznosti vychází z nepřítomnosti nitro- skupiny na čtvrté pozici benzenového kruhu molekulární stavby, což by teoreticky mělo nitazenům ubírat na celkové opioidní aktivitě.
Co se týče povahy produkované intoxikace, tripreporty etodesnitazenu připisují krátkodobý účinek okolo pouhých dvou hodin, euforičnost odpovídající vyšším dávkám oxykodonu nebo středně vysokým dávkám heroinu, a celkově méně intenzivní sedativní vlastnosti. Dle mnohých názorů sice etodesnitazen představuje rekreačně nejhodnotnější nitazenový opioid, určitá část uživatelů ovšem preferuje sedativnější alternativy.
Po legislativní stránce etodenitazen nespadá pod bezprostřední analogy isotonitazenu, pročež se jej nedotýká americký analogový zákon vztažný například na metonitazen s etonitazenem. Produkty "Etazen" a "Etazene" mohou mít podobu prášku nebo nasálního aplikátoru s roztokem a dle několika tvrzení přicházejí z České republiky.
Metodesnitazen
Zatímco etodesnitazen vykazuje dle tripreportů značnou opioidní aktivitu, příbuzný metodesnitazen je označován za velmi slabý až zcela inaktivní opioid. Někteří uživatelé látce sice připisují citelné účinky v dávkách okolo 100 miligramů, její rekreační hodnotu však stále popisují jako nízkou či mizivou. Pokud metodesnitazen skutečně disponuje nějakou opioidní aktivitou, lze předpokládat, že nepřevyšuje aktivitu dextropropoxyfenu. Teoreticky tak může navozovat sedaci a pocity duševního zklidnění u osob bez rozvinuté fyziologické tolerance, lidé s předchozími zkušenostmi se silnějšími opioidy ale nepocítí žádné tělesné ani psychologické změny.
Butonitazen, fluonitazen, klonitazen, protonitazen
Látky butonitazen, fluonitazen, klonitazen a protonitazen sice figurují na trhu s research chemicals, v době psaní tohoto článku o nich ale neexistují téměř žádné informace. Dle hrstky existujících tripreportů a spekulací nedisponují příliš silnou opioidní aktivitou.
Etonitazepyn
Etonitazepyn se objevil na trhu s research chemicals během zimních měsíců roku 2020, jeho účinky však dodnes nebyly příliš důkladně zdokumentovány. Na internetových diskuzních fórech existuje několik příspěvků, jež varují před vysokou množstevní potencí a potenciální související rizikovostí, může se však jednat o fabrikovaná tvrzení samotných prodejců. Hrstka existujících tripreportů popisuje etonitazepyn jako účinný v miligramových dávkách, avšak málo euforický.
Po strukturní stránce nepatří striktně mezi nitazenové opioidy, ale představuje pyrrolidinový analog etonitazenu. Podobných nitazenových analogů existuje více, po farmakologické stránce ale zůstávají blíže neprozkoumány.